Po třech týdnech jsem znovu zašel ,,hodit oko,, na Volavky popelavé (Ardea cinerea). Podle mého výpočtu by už měly být mladé a tak jsem prostě neodolal. Ráno jsem vstal dřív ale zbytečně venku začalo pršet sice jen trochu ale focení by bylo o ničem, tak že jsem to vzdal. Devátá hodina rozhodne vždycky říkal můj otec a taky že jo. Po 9 hodině se dokonce začala obloha vyjasňovat a tak jsem vyrazil. Z dálky bylo slyšet jak se mladí hladový ptáci žadoní o žrádlo, což mě hned potěšilo proto že výpočet nezklamal a mám šanci něco nafotit. Les kde jsem byl před třemi týdny změnil úplně vzhled. Stromy už měly listí, a zespod na hnízda nebylo tak dobře vidět jak když jsem tu byl posledně. Chvilku jsem dole šmatlal než jsem našel strom z kterého jsem fotil posledně. Tentokrát sem se vybavil paměťovými kartami, baterkami a trpělivostí. Vzal jsem si s sebou také pití proto že to bylo na delší dobu. Chtěl jsem vystihnout krmení mladých. Horko těžko jsem se opět vyškrábal na strom, a chvilku to trvalo než jsem se dostal až nad úroveň hnízd. Nahoře celý špinavý a upocený jsem koukal s otevřenou pusou kolik rodinek už má mladé, někteří byli menší jiní už dost velké, dokonce i v jednom hnízdě byl vidět znatelný rozdíl mezi silnějšími a slabšími jedinci. Vybalil jsem si ,,nádobíčko a cvakl první sním dřív než jsem pověsil před sebe maskovací síť a než jsem se zamaskoval. Fotoaparát byl nastavený a já jsem tam sice seděl jako holub na báni ale stálo za to.
Za malou chvilku se začali dospělé volavky vracet zpátky k mladým. Ozývaly se fantastické zvuky,jedny mutovaly,druhé připomínaly spíš divoké prasata... bylo tam opravdu živo a hluk který dělaly se ozýval po celém lese. Mladé které seděli přikrčené když jsem vylezl se začaly protahovat ,čistit ,natahovat krky ,otvírat zobáky...prostě jako bych tam nebyl a o to šlo. Větve a listí byly celé bílé od jejich trusu a bylo to cítit rybinu po celém lese , obzvlášť když do toho začalo ještě svítit sluníčko.
Byl celkem problém nafotit mladé ptáky tak aby v záběru nebyly listy stromů nebo větvě. Přece jenom jsem to fotil převážně ,,400,, a mezi mnou a mláďaty byly koruny stromů už plné nového listí. Navíc strom se kymácel ze strany na stranu jako mléčný zub , proto že foukal celkem silný výtr a tak bylo těžké něco zachytit .
Kdyby jste někdy narazili na hnízdiště volavek a napadlo vás lozit na strom k hnízdu že si nafotíte mladé ptáky v hnízdě tak raději si to odpustěte. Proč? Mohli by jste taky schytnout pořádnou sprchu a to opravdu pořádnou. Mladí ptáci se totiž brání proti vetřelci tím že po něm začnou vyvrhovat žáby, ryby, hady, myši a všecko čím je rodiče krmí, a aby to bylo ,,veselejší ,, tak to pouští po vás jak z zobáku tak z řitního otvoru a dokonce se celkem dokážou trefit. Ještě jako kluk kdy jsem to nevěděl jsem si to vyzkoušel na vlastní kůži. Né zrovna moc pěkný zážitek páchl l jsem jak bolavé nohy, no hrůza do dneška to mám v živé paměti. Pokud si myslíte že s nimi ,,vypečete,, a dáte si pláštěnku tak vás čeká další ještě horší překvápko. Když totiž nakouknete do hnízda tak můžete v jednom momentu přijít k těžkému úrazu nebo dokonce oslepnout. Ne nebojte nebudou po vás střílet ani stříkat slzný plyn ale hned jak nakouknete můžete přijít o zrak tím že začnou vyšilovat a ohánět se zobáky, nevím jestli proto že se brání nebo proto že prostě mají hlad a myslí si že přilétli rodiče, ale každopádně jsou velice nebezpečné. To jsem vynechal možnost že můžete spadnou ze stromu nebo si shodit ,,nádobíčko,, pokud znáte místo kde tito krasavci hnízdí je lepši si vyhlédnout místo nebo hnízdo v době hnízdění,a až v zimě si na suchu nějaký ten strom vyzkoušet.Tak jak jsem to udělal já. Je to kvůli tomu ať tam potom v době hnízdění celý den neprovozujete horolezecký kurz a nerušíte hnízdící ptáky. Potřebují klid. Kdyby to ptáky nerušilo tak tam sedím na stromě denně, ale tak si tam vlezu max 2-3 x za rok. Chodím tam buď to s kolegou který pak sedí dole v krytu,nebo s dcerou. Už z toho důvodu že nechci nikomu ukazovat kde ptáci hnízdí. Bylo by to tam jak na Václaváku a to by se nehodilo. Ptáci by z toho zrovna natčení nebyli a určitě né jenom ptáci,ale také proto kdybych náhodou třeba spadl, tak ať mě má kdo v tom lese zakopat, bylo by to asi snadnější než by měl tahat víc než 100 kg chlapa někam z lesa. Dělám si srandu ale jen málo kdo si uvědomí že tyto snímky byly pořízeny kolem 40m nad zemí, a ten kdo si to nezkusil tak těžko pochopí co to je sedět nehybně v střehu a čekat. Stačí menší pohyb a hned se rozhýbou větve stromu na kterém sedím , mě za maskovací sítí sice vidět není ale ten pohyb větví hned dokážou volavky dobře vyhodnotit jako nebezpečí, a zradíte ji uletí. pak zbytečně hladoví mladí ... prostě pokud člověk hned nedokáže splynout s okolím tak by tam neměl co hledat. Celá příprava mi trvá cca 6 minut i s vylezením a postavením krytu na stromě. Je to vysilující a nebezpečné, snažím se dole vystihnout moment, než staří mladé nakrmí a zas odletí , a pak hurá vzhůru ( ale asi bez toho hurá). Příprava musí proběhnout ještě než se k hnízdišti dostanu a proto i ten zimní tréning kdy na hnízdišti nic není a ukáže se co k tomu potřebujete. Nikdy nelozte na strom kde jsou postavené hnízda, jednak nic nenafotíte a taky ptáci by byli v stresu ! Je lepší být dál od hnízda někde na vedlejším stromu kde lépe splynete s okolím budete mít lepší výhled a hlavně nebudete ptáky rušit při hnízdění. Sem tam se mi stalo že mi volavka přistála těsně nad hlavou, ale proto že jsem byl dobře schovaný tak si tam klidně seděla a čistila si peří. Jen já jsem mněl po focení nešlo se ani hnout. Pohyb by vyplašil né jenom ji ale i ostatní volavky kolem. Tak jsem si alespoň ,,pásl,, oči a bylo na co koukat. Není to vždycky jenom o focení.
